Jednou z nejvýraznějších osobností, které působily v obci Slavoňov je děkan, farář, biskupský notář a konsist. rada Václav Vojnar.

Narodil se 25. září 1865 v Novém Městě nad Metují rodičům Josefu Vojnarovi (1822 - 1873) a Marii Vojnarové roz.Voborníkové (1825 -1907), v malé chaloupce č.p. 102 C na „Hradčanech“.

Václav se narodil jako páté dítě ze sedmi sourozenců. První dítě Jan zemřel jako čtyřletý. Následovaly dvě dcery Anna (1849 - ?) a Pavla (1851- ?), v roce 1853 se narodil syn Josef, který byl velice nadaný, jeho nadání si všiml děkan Jan Karel Rojek, který přemluvil rodiče, aby Josefa a posléze i Václava poslaly na studia, v tomto je podpořil i finančně. O čtyři roky starší Josef byl skutečně velmi nadaný student, to mu umožňovalo přivydělávat si doučováním svých spolužáků. Z takto vydělaných peněz si hradil studia a ještě stačil přispívat bratru Václavovi. Vystudoval vysokou školu. Po skončení studií odešel do Ruska, kde byl profesorem stát. gymnázia v Oděse. Za svou práci byl vyznamenán vysokými řády a dosáhl hodnosti stát. rady. Zemřel v Rusku roku 1906. V pořadí pátým dítětem Josefa a Marie Vojnarových byl již zmíněný syn Václav. Po něm se v roce 1859 narodila dcera Marie, která však po 10 dnech zemřela. Posledním dítětem byla dcera Františka (1860 – 1862).

Narodil se 12.listopadu 1898 v Praze na Smíchově. Ve třech letech odjel s rodiči do Moskvy, kde otec malíř porcelánu a znalec květin, pracoval jako vedoucí velikého ateliéru Nikolaje Vasilieviče Petrova, majitele několika zámků na Rusi. Vystudoval odbornou uměleckou školu Stroganova. Do vlasti se vrátily v srpnu 1918. Ve Valašském Meziříčí nastoupil jako malíř hraček. 2. října 1921 zahájil studia na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Byl žákem Jaroslava Bendy, Josefa Schussera a Františka Kysely. Velkým studentským úspěchem bylo ocenění na Mezinárodní výstavě dekorativního a průmyslového umění v Paříži. Za tapiserii sadař byl odměněn diplomem a bronzovou medailí. Po ukončení studií si založil v Ústí nad Orlicí vlastní dílnu na umělecké bytové textilie. Věnoval se také navrhováním nových vzorů na různých textilních materiálech.

Začal se věnovat pedagogické činnosti, nejprve ve Stárkově na Náchodsku, poté v roce 1932 na odborné škole textilní ve Dvoře Králové nad Labem. Zde byl ministerstvem školství vyzván k vypracování nových vyučovacích postupů v kreslířských a návrhářských předmětech pro obory textilního výtvarnictví na brněnské české vyšší výtvarné škole. Ve školním roce 1938–39 byl na základě úspěšného pedagogického působení pověřen ministerstvem školství odbornou inspekcí na textilních školách. Od 1.září 1949 do roku 1953 František Mervart vyučoval na Vyšší průmyslové škole textilní v Brně. Věnoval se také odborné publicistice. Jeho díla „Nauka o vláknech používaných v textilním průmyslu“, „Průvodce sbírkami Textilního musea ve Dvoře králové nad Labem“, „Stručný přehled textilní výroby“, byly nesporným přínosem literatury v tomto oboru.

Josef Hráský se narodil v rodině slavoňovského učitele Josefa a Anny Hrázké ve Slavoňově v č.p. 26.

Po absolvování střední školy v Náchodě se přihlásil ke studiu historie na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, kterou zakončil ve školním roce 1928–29 získáním doktorátu filozofie. Jeho disertační prací byla historie Nového Města nad Metují.

V roce 1931 nastoupil do Archivu ministerstva vnitra. V létech 1931-1334 absolvoval studium na Státní archivní škole, které zakončil závěrečnými zkouškami v červnu 1934 s velmi dobrým prospěchem. Za státní práci předložil rozšířenou doktorskou disertaci Nové Město Hradiště nad Metují od roku 1501 do r. 1648. V archivu ministerstva vnitra obětavě pracoval na základní evidenci archivních fondů a jejich obsahu. Značnou pozornost věnoval konzervaci archiválií a jeho zásluhou byl položen základ k rozvoji konzervační dílny pozdějšího Státního ústředního archivu. Byl ve své době jedním z předních odborníků v konzervaci archiválií a jeho doménou byla konzervace pečetí.

Za okupace r. 1942 byl pro neárijský původ jeho manželky, s kterou se i přes nátlak nacistického ředitele archivu, odmítl rozvést, byl propuštěn ze státních služeb. Dobu do konce války prožil v pracovních táborech v Německu.