První v kronikách zmíněná oprava kostela byla provedena v roce 1705. Při této opravě byl kostel rozšířen o kůr a předsíň. Zároveň je Interiér vymalován pestrým ornamentem.
Pestrou malbu na postranních stěnách dal farář P.J.Valášek, rodák z Libchyně, roku 1833 zabílit vápnem. Vápno se však časem začalo odlupovat „…a skýtalo tak nepěkný pohled“- (psáno v kronikách). Proto dal duchovní správce J. Chaloupka vápennou malbu odstranit a malíř pokojů Václav Černý z Litic natřel steny bílou fermežovou barvou. Původní malba zůstala zachována na stropě a za obrazem sv. Martina.
V roce 1877 žádal duchovní správce o povolení zahájení oprav kostela C.K. Místodržitelství v Praze. V dopise z 22.října 1877 popisuje následující stavební stav:
„Starobylý kostel slavoňovský nachází se koncem roku 1877 v bídném stavebním stavu, oprav vně i zevně vyžadujícím. Dřevěné stěny na vícero místech zejména na rozích prohnily, celé stavení zvlášť k východní straně rozestupovalo se a hrozilo sesutím. Uvnitř byl strop kde prkna na hoření trám z kostela hřebíky přibitá jsou, tak chatrný je, že nikdo nesměl odvážit na pudě na prkna ta se postavit. Také chyběla na pude kostelní na trámech podlaha. Podlaha pod oltářem Wlasiánským bývá br. docela sešlá. V podobně bídném stavu byla také sakristie, jejížto dřevěné stěny na straně západní tak ucoufly, že jejích cepy viděti bylo. Cihelná dlažba byla podobně sešlá a vyšlapaná a velmi nepraktická se býti proukazovala“. V roce 1878 byla odstraněna podsíň, provedena rozsáhlá oprava kostela do inventáře zakristie bylo pořízeno mnoho různých předmětů.