Vytisknout

Opravy kostela

První v kronikách zmíněná oprava kostela byla provedena v roce 1705. Při této opravě byl kostel rozšířen o kůr a předsíň. Zároveň je Interiér vymalován pestrým ornamentem.

Pestrou malbu na postranních stěnách dal farář P.J.Valášek, rodák z Libchyně, roku 1833 zabílit vápnem. Vápno se však časem začalo odlupovat „…a skýtalo tak nepěkný pohled“- (psáno v kronikách). Proto dal duchovní správce J. Chaloupka vápennou malbu odstranit a malíř pokojů Václav Černý z Litic natřel steny bílou fermežovou barvou. Původní malba zůstala zachována na stropě a za obrazem sv. Martina.
V roce 1877 žádal duchovní správce o povolení zahájení oprav kostela C.K. Místodržitelství v Praze. V dopise z 22.října 1877 popisuje následující stavební stav:
„Starobylý kostel slavoňovský nachází se koncem roku 1877 v bídném stavebním stavu, oprav vně i zevně vyžadujícím. Dřevěné stěny na vícero místech zejména na rozích prohnily, celé stavení zvlášť k východní straně rozestupovalo se a hrozilo sesutím. Uvnitř byl strop kde prkna na hoření trám z kostela hřebíky přibitá jsou, tak chatrný je, že nikdo nesměl odvážit na pudě na prkna ta se postavit. Také chyběla na pude kostelní na trámech podlaha. Podlaha pod oltářem Wlasiánským bývá br. docela sešlá. V podobně bídném stavu byla také sakristie, jejížto dřevěné stěny na straně západní tak ucoufly, že jejích cepy viděti bylo. Cihelná dlažba byla podobně sešlá a vyšlapaná a velmi nepraktická se býti proukazovala“. V roce 1878 byla odstraněna podsíň, provedena rozsáhlá oprava kostela do inventáře zakristie bylo pořízeno mnoho různých předmětů.

 

oltar01tDo roku 1881 byla v Průčelní stěně za oltářem dvě okna, upomínající na dobu utrakvistickou, kdy zde nebyl velký oltář, ale jen stůl k večeři Páně. Okna byla zazděna cihlami, omítnuta a obílena (toto bylo při výměně trámu v pozdějších letech odstraněno).
Roku 1894 farář František Kašták nechal při opravách kostela mimo jiné obnovit nápis nad vchodem – na straně východní se nalézající - „ZUJ OBUV S NOHOU SVÝCH, NEB MÍSTO NA KTERÉM STOJÍŠ, JEST ZEMĚ SVATÁ“

1901 byl dán nový šindelový kryt na kostele a na zvonici „Šindel dal připraviti farář ze dříví zádušního lesa, dříví to vyspělého a spoře rostlého, čímž se vysvětluje, že kryt ten trval až do r. 1926“. Náklad na opravu obnášel 860,- Kč
1903 „… Původně byl kostel vydlážděn pálenými dlaždicemi, které časem se vyšlapaly a na mnoha místech rozdrobily, procoš bylo potřebí dáti nové. Farář navrhoval dlažbu ze silných dubových fošen, aby tak celý kostel měl ráz staročeské stavby dřevěné. Technický úředník však s tím nesouhlasil a navrhoval dlažbu pískovcovou, přičemž však farář namítal, že každý pískovec není stejného, že se brzy vyšlapou na mnoha místech dolíky a dlažba má pak hrboly. Ustanoveno tedy dáti dlažbu cementovou, bez vzorku do barvy dlažby pískovcové, aby při pestrém stropu a pestře malovaných stěnách mělo si oko na čem odpočinouti. Pod lavice dány obyčejné dlážky hliněné“. Práci provedl stavitel Hakaut z Náchoda nákladem 350,-Kč.
1908 pořízena socha „Sedmibolestné Panny Marie“ z daru pana Vojtěcha Škody, výměníka z Mezilesí.
1909 byly na místo 90 let starých varhan na náklady kostela pořízeny nové varhany nákladem 2.000,-Kč. Varhany dodala AI. Hejna a Černý z Vinohrad. (během 20-ti let nebyla na těchto varhanách třeba činit žádných oprav. „…Při povolení nových varhan nařízeno zvýšením nosnosti chóru. Až posud spočíval chór na dvou nosičích ležících na čtyřech sloupech. Nosiče dosahovaly pouze do dvou třetin podlahy chórové, zbývající jeho třetina s pažením byly bez odpory. Ustanoveno prodloužení nosiče přes celý chór a proto dán ještě jeden pár podpěrných sloupů. Při tom shledáno, že trám nesoucí prvek chóru byl zapuštěn do vyřezaných trámu na roubení kostelním, tak že pouze slabá vrstva trámu chór nesla, bylo proto opravdu nebezpečí zvláště při větším návalu lidí na chór, že by se chór mohl zhroutiti, pročež podchyceny konce nosného trámu chórového kozami“.
1913 darovala Anna Čtvrtečková, výměnice z Mezilesí, sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Josefa, z dílny Mudroch a Svatůněk z Prahy.
1914 měl kostel velmi blízko k zániku, když při krádeži v zakristii si zloděj počínal velmi neopatrně – „ … neb při prohledávání skříněk v zákristii zapálil svíčkou, kterou si svítil balíček s bavlnkou na potírání sv. olejů, od něhož mohli lehko vznítiti se různé hořlaviny (hlavně papírové ozdoby oltářní v téže skřínce se nalézající)“. Zloděj si z lupu nic neodnesl, neboť pokladnička byla uložena na faře.
1926 byla provedena výměna sedmi trámu ze strany ke zvonici, a malá část střechy.
1928 zapsal do kroniky nově nastupující farář „…shledal jsem, že mě čeká velká starost dáti do pořádku kostel, jehož střecha byla až na nepatrnou část úplně shnilá, takže půda kostelní při dešti nemohla zachytit příval vody a do kostela pršelo. … zejména na straně východní, kde mohla se skrz šindel strkat ruka …“
Toho roku byla střecha opatřena novou šindelovou krytinou, a to část východní a celo jižní. V roce 1929 část západní. Práci provedl podnikatel Josef Jirásek z Dobrušky za 14.268,70 Kč z peněz vyplacených zádušní pokladnou.
1930 byla za ukradený obraz sv. Martina odcizeného 29.října 1926, pořízena kopie Škrétova obrazu sv. Martina biskupa nákladem 2.200,- Kč. Kopii namaloval akademický malíř Zikmund Rudolf – Chrámové družstvo Pelhřimov.interier02t 
1932 dokončena oprava střechy na kostele.
1933 byla pořízena nová sankusní věžička s dubovou hranolicí pokryta silným měděným plechem, „…makovice nová …“. Práci provedla fi. Jan Špryňar z Krčína nákladem 3.5070,- Kč.
20.srpna 1934 zadal farář Jaroslav Pavelka obnovení starých maleb, se souhlasem Dra. Hugo Doskočila, konzervátora z Hradce Králové, Břetislavu Kafkovi z Uměleckých ateliéru v Červeném Kostelci. Na stěnách kostela, kůru a stropě byla odstraněna vrchní malba, která byla velice nevkusná, provedená klasickou malířskou technikou, tedy bílá barva a na ní váleček. Renovaci ornamentu provedl akademický malíř Emil Zeman za pomoci malíře Antonína Kulta oba z Hronova. Na některých místech bylo třeba zničenou malbu nahradit. Na stropě v presbytáři vymalovali ornamenty dle vzoru, které se nacházely v bočních částech stropu v lodi kostela. Ornamenty byly malovány ručně bez malírských šablon, tzv. původní technologií. Celkový účet za obnovení maleb, opravu soch, oltáře atd. činil celkem 22.036,- Kč. Z daru farníku bylo vybráno 13.749,50,-Kč, z vkladu na knížce ve Spořitelně bylo uhrazeno 4.360,-Kč, zbytek 4.000,-Kč zaplatil pan farář Pavelka ze svého. „… Památková péče nepřispěla nic …“. Opravy interiéru trvaly šest týdnu.
1939 bylo nutno kostel stáhnout kleštinami a schodiště na zvonici dostalo novou stříšku.
1942 provedena oprava střechy na východní straně a oprava rohu kostela.
1947 firma Špriňar z Krcína položila nový šindelový kryt na východní straně kostela, na márnici a na zvonici (vyjma spodní části střech západní), nákladem 57.575,- Kč.
1961 zadal farár František Pecina Družstvu invalidu v Proseči zakázku na nový štípaný šindel pro výměnu střechy kostela. Účet za provedenou práci zněl 117.993,-Kč. Z toho státní príspěvek činil 80.000,- Kč.
1969 zahájil farář Jindřich Recina generální opravu kostela. Do farní kroniky k tomuto zapsal: „V kostele se z vlhkosti šířila houba. Ješto všechny dosavadní prostředky byly málo účinné na rozrůstající se houbu, přikročilo se radikálnímu řešení. V celém kostele byla vytrhána kamenná dlažba, zemina zachvácená houbou místy až do hloubky pul metru vyvezena, navezena vrstva kamene a betonu, provedena asfaltová izolace s dvojitým nátěrem, navrch dána opět vrstva betonu. Jako podlaha byly navrženy dubové kostky. Tím se zamezilo šíření vlhkosti a houba byla zničena“. Byla provedena nová elektroinstalace a pro varhany byl zřízen ventilátor, „takže odpadlo obtížné šlapání mechu“.
1970 farář P. Recina, oslovil profesora Františka Mervarta ze Dvora Králové. Ten ve svých sedmdesáti letech věku započal mravenčí práci s renovací malby. „…Potíž byla s kazetami na stropě neboť byly úplně do červotočů prožrané… “. Prkno po prknu musel nejprve sejmout a dřevo napustit impregnačním roztokem. Celkem bylo spotřebováno 400 litru lihu a asi 100 kg kalafuny. Po vytažení z takto zhotovené lázně kalafuna ztvrdla, kazety zpevněny a jednotlivé díly slepeny. Takto pak byly připraveny k opravě maleb.
Ke zjišťování povodní malby použil p. Mervart zvláštní metodu. Na faře se pekl speciální chléb, kterým ještě teplým se malba třela, tím se vyjasnil původní obraz a mohlo se pokračovat v renovaci kreseb. Následně bylo dřevo napuštěno proti dřevomorce. Profesor také doplnil některé chybějící malby na stropě kůru, objevil a obnovil deskové obrazy na pažení kůru, vymaloval čela lavic a další.
„… Na kůru byly odhaleny málo zřetelně figurální malby, v každé kazetě jiný…“. Na deskách jsou od leva vyobrazeny na prvním, rodiče sv. Jana Křtitele – sv. Alžběta a Zachariáš, na druhé desce je patrně vyobrazen majitel novoměstského panství Jan Trčka z Lípy předávající privilegium hamerníkovi (to připomíná těžbu železné rudy v Bohdašíně a zpracování na Hamru v Novém Hrádku). Na třetí desce je znázorněn zástup horníku, přiváděný předákem pravděpodobně k poděkování za udělené privilegium. Na čtvrté desce jsou zobrazeni apoštolové sv. Petr a Ondřej, na páté patron kostela sv. Martin na bílém koni. Na šesté desce je hrazené město nejspíš Nové Město nad Metují (respektive Nové Hradište), s hradem, Horskou bránou, kostelem Nejsvětější Trojice a dalším kostelem pod kopcem, pohled patrně z hradu Výrova. Na sedmé desce jsou zřejmě patronky horníku sv. Kateřina a sv. Barbora, na osmé pravděpodobně Vilém Trčka z Lípy s manželkou Barborou. Na poslední desce je vlevo znázorněn skřítek permoníček a vpravo hlava horníka. Výklad znázornění výjevu je pravděpodobný, o původním vyjádřeni světců a zástupu na obrazech lze diskutovat.
Renovace trvala několik let a týkala se veškerého vnitřního vybavení. Všechny části byly konzervovány a napuštěny proti červotoči.
Byla provedena jednotná polychromie celého vnitřního vybavení v imitaci mramoru. Sochy sv. Cyrila a Metoděje byly chromovány. Obliceje soch všech svatých, byly přeřezány. Bylo také obnoveno veškeré zlacení.
1975 byl odstraněn hlavní oltář z roku 1683. Místo něj bylo vytvořeno nové pódium pro kněze a ministranty. Zároveň byl instalován nový obětní stul.
Největší zásluhu na nynějším dobrém stavu kostela má bezpochyby dlouholetý kostelník Václav Suchánek (1910 – 2000) ze Slavoňova. Působil ve zdejším kostele od roku 1935 až do své smrti. Za jeho působení bylo třeba kostel zachránit, když v 50-tých letech byl již do jedné poloviny napaden houbou. Byla nutná výměna spodních trámu. V té době sehnat odpovídající dřevo bylo velice těžké a pro potřeby pro kostel téměř nemožné. Svou výmluvností a vytrvalostí vždy materiál opatřil, a zařídil výměnu mnoha trámu. Za jeho působnosti byla také vyměněna střecha na kostele a márnici, vyměněna podlaha kostela, obnoveny historické malby, opraveny varhany atd. Na všech těchto opravách se aktivně podílel a dbal na kvalitu provedených prací.

Z vnitrního zařízení je pozoruhodná památná křtitelnice z 18. století se soškami a motivem krtu Páně. Oltář pany Marie pochází z roku 1832 a kazatelna z roku 1833. Sochy sv. Cyrila a Metoděje byly pořízeny roku 1821. Varhany 1909.

Kontakt

  • Obecní úřad
    Slavoňov č.p. 74
    549 01 Nové Město nad Metují
     
        tel.: 491 472 296
    e-mail:  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
     
    Úřední den:
    Středa od 18:00 - 20:00 hod.
    Číst dál...

Přihlášení